Týden od 11. do 15. 11. 2024 Téma: To je zlaté posvícení, sv. Martin

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a možná ještě dál, je třída Veverek. A co vše se tento týden za veverčími okny a nejen za nimi událo?

V pondělí jsme začali zvesela. Ve třídě Ježečků děti čekalo představení Cirkus Adonis. Děti byly z kouzel i dovedností aktérů nadšené a pohladily si i živého králíčka 🙂

V úterý a ve středu jsme věnovali čas legendě O sv. Martinovi. Rozhovory, tematické obrázky, Albi kniha Naše tradice i následná dramatizace – to vše Veverky stihly 🙂

Kdysi dávno se v rodině statečného vojáka narodil syn, kterému dali jméno Martin. Otec si vždy přál, aby byl z Martina statečný voják, jako byl on sám. Ale Martin nerad bojoval, rád si hrál se zvířátky a rád si povídal s lidmi. Když ale vyrostl, otec jinak nedal a tak se Martin stal vojákem. Bojoval v mnoha bitvách. Bojovat se Martinovi vůbec nelíbilo a tak se rozhodl, že se vrátí domů. Byl chladný podzim , jako teď, foukal studený vítr a dokonce začal padat první sníh. Martin v dálce uviděl velké město a přijel až k jeho bráně. U brány uviděl žebráka, který byl celý prochladlý, hladový a prosebně hleděl na Martina. Martin u sebe neměl jídlo ani peníze, seskočil však z koně, rozsekl plášť na dvě poloviny a jednu podal žebrákovi. Ten se do pláště zabalil a vděčně se na Martina podíval a usmál. Večer Martin tvrdě usnul a zdál se mu zvláštní sen. Ve snu uviděl žebráka, kterého doprovázeli andělé. Žebrák Martinovi moc děkoval a požádal ho, aby i nadále pomáhal lidem, kteří to potřebují, že jich je na světě mnoho. Když se ráno Martin probudil, pokračoval ve své cestě domů. Tam potom založil klášter a pomáhal chudým a potřebným lidem. Později jej pro jeho laskavost, dobrotu a moudrost zvolili biskupem. Martin nechtěl tak vysokou hodnost přijmout a schoval se proto do chléva k husám. Jenže , když ho lidé začali hledat, husy spustily takový křik, že Martina prozradily. Zde vznikla tradice svatomartinského pokrmu – pečené husy.

A když jsme u toho jídla, hry a rozhovory byly o zdravém stravování. Pomocí Zdravé 5 jsme třídili, co našemu tělu prospívá a čeho bychom neměli jíst příliš mnoho. „Vařili“ jsme i zeleninovou polévku. Péťa předkreslila hrnce a Veverky do nich lepily vybarvenou a vystřiženou zeleninu 🙂

Ve výtvarném koutku vznikly krásné obrázky. Nejdříve to byl bělouš sv. Martina, který vznikal pomocí šablony. Kolem ní děti nanášely modrý (různé odstíny) suchý pastel. Po odkrytí pak z obrázku vykoukl bílý bělouš. Dále si děti vytvořily sněhovou bouři pomocí korkových špuntů. Těmi nanášely bílou a modrou temperu. Než tento podklad uschl, Veverky si vybarvily a vystřihly vločku, kterou následně nalepily 🙂

Ve čtvrtek se z naší třídy stala Pekárna u Veverek. Děti si oblékly zástěrky. Někteří i kuchařské čepice. Přečetly jsme si recept a zkontrolovaly, zda máme všechny ingredience. Veverky otvíraly, rozbalovaly, odměřovaly, vysypávaly, vylývaly, míchaly, tvořily kuličky, z těch pak následně placičky, do kterých udělaly prstíkem dírku. Tu pak naplnily pomocí lžičky tvarohovou náplní, nebo jahodovým džemem. Lidunka nám koláčky v troubě ohlídala a následně je obalila v moučkovém cukru. Kromě toho, že to u nás krásně vonělo jsme společně zhodnotily, že se dílo Veverkám prostě podařilo. Mňam 🙂

Při venkovních procházkách děti vyhledávaly vhodné stromy, na které jsme zavěsily lojové koule pro ptáčky. Ty chodíme kontrolovat, jestli jsou na svém místě a jestli je ptáčkové našli. Áje jsme ukázaly další místa, na kterých si Veverky rády hrají. Byly jsme se podívat u ohrady s koníky a hledaly bělouše sv. Martina.

A i sněhu jsme se dočkali. Přály bychom vám vidět ty šťastné oči, když se Veverky ve středu probudily, vytáhly jsme žaluzie a venku bylo bílo a tiše padal sníh. Okamžitá reakce dětí byla: „Budou Vánoce“ 🙂

Písničku tohoto týdne nás naučila Ája – Svatý Martin jede (melodie Pec nám spadla) 🙂

V pátek jsme se s některými z Vás setkali v lampiónovém průvodu. V neděli si připomeneme 17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii – uzavření českých vysokých škol nacisty v roce 1939 a události ze 17. listopadu 1989. Nezapomínejme a neberme jako samozřejmost to, že „můžeme“. A to každý den 🙂

Krásný víkend přeje tým Veverek – Andrejka, Ája, Péťa a Lidunka